Všechny články a příspěvky na webu jsou většinou určeny pro závodníky, případně jejich doprovod. Jejich téma je před dané. Přinést co nejvíce informací o pravidlech, závodu a zázemí… Tento článek je psán očima dobrovolníka, bez kterých by závody vůbec neproběhly!

Tak jsem si krásně rozšířila obzory o dosud nepoznané

JÁ, která o běhu nic nevím, JÁ která jsem nikdy v životě neběhala a nikdy jsem dokonce neběžela ani proto, abych stihla autobus, protože všude chodím včas a s předstihem - tak JÁ jsem se zúčastnila běžeckých závodů:-).

A byl to pro mne opravdu silný zážitek – být součástí skvěle fungujícího Valachiarun týmu,který dokázal uspořádat takovou šílenost jako ULTRAMARATON v horském běhu 95 km za 24 hodin. (Díky, Libčo, žes mne do toho navezl, fakt jsem si to užila.)

Adrenalin nejen pro blázny běžce – ale adrenalin i pro blázny organizátory!

Ovšem pro koho větší? No? :-)

On si totiž každý takový běžec jen tak v klííídku přijde dvě minuty před termínem ukončení registrace, na niž měl 16 hodin, protože do startu je přece ještě půůůůl hodiny, tak proboha proč s tím děláte ciráty:-), to je přece ještě hromada času…

No takže když ze 110 startujících jich 97 přijde dvacet minut před startem řešit vše od registračního čísla a velikosti trička přes ubytování, úschovnu batohu až po vztah s tchýní, je to fakt mazec…A vy litujete a závidíte, že nemáte na sobě ta dokonalá potpohlcující superfunkční trika Klimatex jako oni, protože jste zpocená-ý až na…pr…zadku ;-).

No a pak každý takový „Runner“ (česky „ranař“) více či méně dokonale „vystajlovaný“ v superfunkčním oblečení dostane to své startovní číslo, kopne do sebe jonťák a carbogel a pak si už klidně s radostí vystartuje a běží NERUŠENĚ těch svých vytoužených 95 km potmě v noci, v lese, v bahně, větru, zimě, dešti a o nic se dál nemusí starat:-).

Zkontrolovali jsme baterie v čelovce?

A my, chudáci, se tam v suchu v tělocvičně potíme, jestli jsme mu v tom zmatku přece jen přidělili ten správný čip, aby nám v horách nezabloudil, abychom ho my v té tmě neztratili z dohledu a dosahu a on pak mohl být správně změřen ve výsledkové listině…a děsíme se, jestli jsme mu opravdu dobře zkontrolovali baterie v čelovce a doklad o pojištění a jestli jsme mu fakt dali tu stravenku na guláš, aby nás pak nakonec po tom maratonu nenařkl, že si za své startovné nic neužil

Úsměvy. Elán. Kondice. Nadšení. ENDORFINY kapající všude ze všech!

PS: mám z toho vůči sobě tak nějak divný pocit:-). Před týdnem jsem se totiž nakazila rýmou a stále se z ní ne a ne dostat. Bodejť, když místo léčení se v posteli trávím čas běháním, že…Ovšem obávám se, jestli jsem nechytla na TES VALACHIARUN ještě něco daleko horšího než rýmu:-).

Bylo to tam totiž hodně nakažlivé…

Ta atmosféra kolem… Úsměvy. Elán. Kondice. Nadšení. Debaty nad tepovou frekvencí. Povzbuzování. Hecování. Adrenalin… ENDORFINY kapající všude ze všech :-).

Přemýšlím, jestli bych přece jen taky neměla…začít běhat… ……třeba ….od zítřka?… od pondělí?…od prvního?…od příštího měsíce…?…od Nového roku?

Nebo možná radši začnu až jaře :-)